Člověk je v integrálním duchovním systému vědomou bytostí s omezenou, přirozeně vymezenou autonomií v celku. Disponuje schopností iniciovat úsilí, rozhodovat a jednat, což je reálná a nezbytná vlastnost pro vědomou účast na životním procesu.

Člověk je bytost definovaná touhou. V každém okamžiku vzniká v jeho nitru určitý tlak směřující k naplnění. Tento tlak lze chápat jako psychologický jev, jako motivaci nebo potřebu, ale v hlubším smyslu je to primární motor života. Touha bývá často ve výchovných či duchovních přístupech hodnocena jako něco nevhodného. V integrálním pojetí však...

Láska bývá v běžném jazyce chápána jako příjemný vnitřní stav. Z tohoto důvodu je často měřena intenzitou emocí, mírou přitažlivosti nebo tím, zda člověk "cítí totéž jako dřív". Takové pojetí však dělá z lásky nestabilní jev, protože emoce jsou ze své povahy proměnlivé. Pocit vzniká jako reakce na podmínky. Podmínky se mění. Reakce se proto mění s...

Tato publikace vychází z jednoduché, ale přesné zákonitosti.

Studium duchovní reality, ač se tak může zdát, není procesem hromadění informací o světě mimo běžnou lidskou zkušenost. Častý omyl spočívá v představě, že více pojmů, definic nebo vysvětlování automaticky přibližuje člověka k této realitě. Praktická zkušenost duchovní práce však ukazuje, že tento předpoklad není správný.

1. Vymezení protikladných sil v duchovní práci