O soli a řece

Zkuste si představit lidský život jako nádobu s vodou. Čistá voda v ní představuje každý náš laskavý skutek, každé upřímné slovo a projev štědrosti a lásky. Někdy se však na dně usadí těžký nános soli, stíny našich minulých chyb, křivd a věcí, které se nám nepovedly.

Když Buddha seděl se svými žáky, položil jim otázku.

"Kdybyste vzali hrst soli a hodili ji do malého šálku s vodou, dala by se ta voda ještě pít?" "Nikoliv, Mistře," odpověděli žáci. "Byla by příliš slaná a hořká."

Buddha se usmál a pokračoval: "A co když tu stejnou hrst soli hodíte do hluboké, divoké řeky Gangy?" "Pak by voda zůstala dál čistá, sladká a osvěžující," řekli žáci. "Řeka je příliš velká, než aby ji hrst soli dokázala otrávit."

Vnitřní alchymie našich činů

Tento starodávný příběh nám připomíná, že minulost změnit nelze, ale co zmenit lze je velikost svého vlastního srdce.

Pokud žijeme s úzkou a uzavřenou myslí, i ta nejmenší chyba se stane hořkostí, která otráví celý náš den. Pokud ale ve svém životě neustále rozléváme čistou vodu, skrze laskavost, štědrost a pochopení, naše nitro se promění v hlubokou řeku. Staré nánosy soli v ní sice zůstanou, ale ztratí svou sílu. Rozpustí se v oceánu dobra, které konáme právě teď.

Původ příběhu: 

Výše popsaný příběh byl inspirován buddhistickou tradicí, konkrétně z raných písem psaných v jazyce páli. Najdeme ho v textu zvaném Lonaphala Sutta (v překladu "Kus soli"), který je součástí sbírky Anguttara Nikája (Tematické rozpravy).