Dvě křídla a zrod Člověka
Staré duchovní tradice mluví o tom, že k probuzení ducha neboli cesty ke šťastnému životu v člověku potřebujeme dvě křídla fungující v naprosté rovnováze. Je-li jedno křídlo slabší, točíme se v kruhu. Kruh může být menší či větší, ale je to kruh, ze kterého nelze pouze s jedním křídlem uniknout.
Dvě křídla představují základní archetypální principy v nás, kde tím prvním je Moudrost Prázdnoty, ženský princip zosobňující absolutní prostor, vhled a otevřenost. Je to naše přímé, ničím nezprostředkované napojení na Zdroj všeho bytí. Je to čistá vnímavost, a schopnost spočinout v hlubokém klidu. Je to prostor srdce a vědomí citové propojenosti všeho. Je to to, co je v nás nehybné, tiché a všepřijímající předtím, než se v mozku zhmotní první myšlenka. Bez tohoto hlubokého křídla prostoru bývá naše duchovní cesta jen povrchním a neklidným hledáním.
Druhým křídlem je Jas Soucitu, mužský princip představující šikovné prostředky, aktivní konání a vnitřní světlo. Sama moudrost prostoru bez aktivního jednání a projevu by totiž zůstala světu skrytá, a proto nutně potřebuje energii, která ji projeví; tento mužský princip tak představuje schopnost jednat v každodenní realitě, vytvářet správné a vhodné formy uspořádání, morální ukotvení a zásady a přinášet moudrost do vnějšího světa skrze praktické a funkční kroky. Je to zářivé světlo, které osvěcuje temnotu a překládá otevřenost srdce do srozumitelného jazyka činů.
Dokud tyto dva principy nežijí v rovnováze, jsme buď ztraceni v pasivní, netečné spiritualitě bez vnějšího správného projevu, což je extrém nepochopeného ženského principu, anebo, naopak, zamrzneme v hyperaktivním, rigidním plnění předpisů a vnějším moralizování bez hlubokého vnitřního vhledu, což je extrém mužského principu.
Zrod ducha a cesty ke šťastnému životu v člověku se tak může uskutečnit až tehdy, dozrajeme-li do takové vnitřní stability, kdy přestaneme hledat ochranu a naplnění naší duše zvenčí.
V integrálním duchovním systému je to jedinečný moment. Moment posvátného sjednocení, kdy se zářivé světlo a soucitný čin našeho vnitřního mužského principu s hlubokou úctou vlije do nekonečného prostoru a nehybné moudrosti našeho vnitřního ženského principu.
V tomto dokonalém splynutí protikladů, Jasu a Prázdnoty se zrodí něco nového. Třetí kvalita, kterou tradice nazývají probuzený Duch či plná duchovní autonomie. Je to okamžik, kdy se v lidském zvířeti prvně plně zrodí vnitřní duchovní bytost a v ní neochvějné vědomí, kterému člověk může stoprocentně důvěřovat.
Cesta ke šťastnému životu je tímto člověku vložena do srdce tak, aby po ní kráčel, nikoli však sám, nýbrž aby jako zářící maják v moudrém prostoru přinášel úlevu, světlo radosti a harmonii všude tam, kde je potřeba.
