Jak v sobě usmířit vnitřní dítě, kritický rozum a mystickou duši

V minulém textu o vývoji vědomí jsme si ukázali, že lidské zrání je jako růst stromu, kde každá nová vrstva v sobě nese ty předchozí. V realitě duchovního hledání se však často setkáváme s touhou utéct z tlaku moderního racionálního světa někam, kde je nám bezpečně a dobře. Zákonitost reality, kterou nám odkrývá integrální duchovní systém, však ukazuje nádhernou pravdu, že ryzí duchovní cesta nás nenutí nic v sobě popírat ani ničit, ale naopak přináší hluboký mír do všech částí naší bytosti. Často máme pocit, že abychom byli duchovní, musíme se vzdát rozumu, nebo naopak, abychom byli racionální a úspěšní, musíme v sobě potlačit dětskou hravost, emoce a intuici. Integrální pohled nás však učí, jak tyto zdánlivé protiklady proměnit v tvořivý souzvuk a najít svobodu v celistvosti.

Když se podíváme hluboko do svého nitra, objevíme, že naše vědomí v sobě nese tři úžasné vrstvy, z nichž každá má v našem životě své posvátné místo. První je dar nevinnosti a před-racionálního vnímání, který představuje naše vnitřní dítě. To vnímá svět skrze úžas, magii, emoce a bezprostřední propojení s přírodou, což z něj dělá nevyčerpatelný zdroj naší tvořivosti, divokosti a čisté radosti ze života. Nad ním se rozprostírá dar rozlišování v podobě dospělého rozumu, vědy, logiky a zdravých hranic. Je to nepostradatelný nástroj, který nám umožňuje bezpečně se pohybovat v materiálním světě, plánovat, tvořit struktury a chránit sebe i druhé. A konečně nad tím vším bdí dar moudrosti a nad-racionálního vnímání, naše původní já, které zažívá hluboký pokoj, lásku a bytostné propojení se vším. Duchovní systém nás nevede k tomu, abychom tyto světy stavěli proti sobě, protože skutečné umění života, zdá se, spočívá v jejich harmonickém propojení.

Jakmile tato zákonitost reality ožije v našem každodenním životě, srdce, rozum i duše začnou tančit společný tanec radosti a sjednocení. Rozum se uzdraví a tento zdravý rozum se promění v laskavého strážce, který dává našim duchovním vhledům a vizím pevnou půdu pod nohama, aby se mohly v realitě skutečně zhmotnit. A naše vnitřní dítě získává bezpečný prostor, kde emoce a touhy už nemusíme potlačovat ani se jimi nechat bezhlavě strhnout, protože když je obejmeme s vědomím dospělého člověka, promění se v čistou životní sílu. Celá naše duchovní cesta se tím zjemní a zjednoduší. Ryzí celistvost znamená, že nemusíme být dokonalí, abychom byli duchovní. Stačí být plně přítomní v každém patře svého bytí.

Představme si vědomí jako dům o mnoha patrech. Tento pohled na svět nám dává svobodu procházet se po něm podle libosti a bydlet v něm úplně celý. Nemusíme zůstávat zavření jen v chladném podkroví čistého rozumu, ani nemusíme být schovaní v suterénu divokých a neukočírovaných emocí. 

Můžeme se radovat s dětskou hravostí, přemýšlet s vědeckou přesností a milovat s mystickou hloubkou. Všechny tyto dary jsou správně, jsou součástí naší přirozené evoluce a všechny jsou naším skutečným domovem.