Střepy světla a tajemství krabičky

Mezi kabalisty a chasidskými mistry se po staletí traduje příběh o tom, jak vznikl náš svět. Na počátku věků prý Bůh stvořil obrovské nádoby, do kterých vlil své čisté, božské Světlo. Jenže toto Světlo bylo tak silné, intenzivní a divoké, že se nádoby pod jeho tlakem roztříštily.

Miliony zářivých jiskřiček se rozletěly do všech koutů vesmíru a spadly na zem. Obalily se tmou, hrubou hmotou a upadly v zapomnění. Od té doby chodíme po světě a občas máme pocit, že nás obklopuje jen chlad, nespravedlnost a temnota.

Jeden mladý žák přišel za svým rabínem, unavený věčným bojem se svými vlastními chybami a nespravedlností světa."Rabbi," povzdychl si, "svět je plný temnoty. Jak ji mohu já, tak slabý člověk, vůbec porazit?"

Rabín vzal žáka do naprosto temné místnosti, kde nebylo vidět ani na krok. Pak vytáhl sirku, škrtl a zapálil jedinou malou svíčku. Temnota kolem nich v tu ránu ztratila svou absolutní moc.

"Podívej se," řekl rabín tiše. "Může temnota pohltit světlo této svíčky?" "Ne, Rabbi, světlo svíčky svítí skrz ni,"odpověděl žák. "Přesně tak," usmál se rabín. "Můžeš do místnosti házet lopaty plné tmy, a nic se nestane. Ale stačí jediný paprsek světla, a tma musí ustoupit. Každý tvůj dobrý skutek, každé slovo útěchy a každý projev spravedlnosti je jako zvednutí jedné z těch ztracených jiskřiček, které se na počátku světa rozptýlily. Temnotu neporazíš tím, že s ní budeš bojovat. Porazíš ji tak, že zapálíš světlo."

Vnitřní alchymie našich činů

Tento příběh nás učí, že dobro má v sobě skrytou, asymetrickou moc. Zatímco tma je pouhou absencí světla, světlo je reálná síla.

Kdykoliv uděláme něco dobrého, byť by šlo o drobný, zdánlivě bezvýznamný čin, osvobodíme jednu jiskru ze zajetí tmy. Tento proces se v kabale nazývá Tikun Olam, náprava světa. Svět a naše vlastní nitro neuzdravíme tím, že budeme zoufat nad temnotou (nebo nad svými minulými chybami), ale tím, že budeme vytrvale křesat nové jiskry.

Původ příběhu: Tento koncept vychází z židovské mystiky (kabaly), konkrétně z učení rabína Izáka Lurii ze 16. století (známého jako Ari). Metafora o rozbití nádob (Švirat ha-kelim) a nápravě světa (Tikun Olam) skrze sbírání jisker je základním pilířem chasidské moudrosti a židovské etiky.